Můj vztah k rodině

Může být lepší?

V našem bytě 3+1 bydlíme čtyři. Já, moje matka, můj otec a moje sestra. Do našeho bytu se celkem pohodlně vejdeme. Já jsem celý den u počítače, moje sestra se dívá na televizi, moje matka umývá nádobí a můj otec je většinou v práci. Začnu mou sestrou. Občas se popereme, ale jinak s ní vycházím docela dobře. Když se zrovna nedívá na večerníčky, které si pravidelně každý večer nahrává na kazetu, věnuje se mačkání náhodných kláves na počítači. Nejraději to dělá, když jsem zrovna u počítače já. V září nastoupila do první třídy a já jí vodím každé ráno do školy. Abychom vyrazili do školy včas, musí mi někdy omlátit hlavu o klávesnici, abych u počítače nezůstal navěky. Chodí se mnou na tenis, ale nerada sbírá míčky, které velice intenzivně hází na vedlejší kurt.

Teď je na řadě můj otec. Většinu času je v Ústí nad Labem, kde pracuje jako lékárník a odborný zástupce firmy. Když přijede domů, vytváří si nějaké předpisy pro lékárnu nebo si je stahuje z internetu. Někdy ho přemluvím, aby si na počítači zahrál nějakou hru. Většinou se mi ho podaří přemluvit jen na auta (Need for speed). Poté, co se desetkrát obrátí na střechu a urazí pár sloupů, říká, že takové auto by si nikdy nekoupil. Můj otec si domů přivezl ohromné množství lékárenského software. Když je moje matka v práci a jsme doma s otcem, většinou jedeme na oběd k MackDonaldovi. Někdy tam má s někým sraz a podepisuje obrovskou hromadu papírů kvůli lékárně.

Jako předposlední je tu má matka. Uklízí po nás, vaří, umývá nádobí a tak dále. Také mi podepisuje úkoly. Tvrdí, že je musí podepisovat jen ona, protože kdyby učitel nebo učitelka viděli otcův rozmáchlý podpis, jistě bych byl po škole za napodobování podpisu a také by mě poslali do první třídy, protože ta věc, která má být napodobenina otcova podpisu, je čmáranice hodná žáka, který neumí psát. Jednou mi do počítače do mikrofonu zazpívala písničku (asi nevěděla, že je zapnutý). Soubor s touto písní jsem nazval: „Mamka – Jackson“ a ještě teď ho mám pro případy, že bych se chtěl zasmát. A opravdu to velmi dobře funguje. Někdy se má matka pokouší vytvořit na počítači něco pro lékárnu. Ona je totiž také lékárník. Jenže to mnohdy musí vytisknout čtyřikrát až šestkrát, než se jí podaří udělat to správně. Můj otec je z toho většinou nervózní a říká, že si takto za chvíli vyplýtváme celou náplň do tiskárny.

Nakonec jsem tu já. Se sebou vycházím asi nejlépe, protože si nic nezakazuji, ani nepřikazuji. Největší část dne trávím u počítače. Hraju Need for speed, NHL 2000, Cheesmaster 7000 nebo si prohlížím Atlas světa na CD rom, Člověk pod drobnohledem nebo třeba Galerii obrázků. Velice rád také vytvářím dlouhé animace. Mou poslední animací, kterou ještě nemám dokončenou je TITANIK. Chci tam zanimovat jak se TITANIK potápěl, rozlomil se a šel ke dnu. Zatím mám udělaných 127 obrázků a myslím si, že jich bude asi 270. Také se mi asi před měsícem podařilo nastavit mikrofon a tak nahrávám různé věci a ty pak edituji v programu: „Cool Edit 2000“. Se svým otcem, když je v práci, se dorozumívám pomocí e-mailu. Teď mu zrovna jeden pošlu.

Dospěl jsem k závěru, že s mou rodinou nejsou ještě vztahy tak kritické.

Martin Šťáva